Fragmenty Těšínského Slezska a Ostravska [ 2013 - dosud ]

V souboru Fragmenty Těšínského Slezska a Ostravska dokumentuji proměny tohoto svérázného kraje, oddaně čekajícího na své znovunalezení a oživení. Subjektivní formou se snažím vizualizovat emoce zdejšího regionu i svoji individuální zkušenost, zaznamenat zdejší život a proniknout do vnitřního světa místních lidí. Obrazem vyjadřuji svoje osobní pocity nejen z krajiny vnější, ale také z pomyslné krajiny vnitřní. Předmětem mého estetického zájmu je necitlivá proměna zdejší krajiny, která zasáhla i lidi v ní žijící.

O estetizaci zdejšího zdevastovaného a zpustošeného prostředí, pro něž se stalo černé uhlí obrovským bohatstvím a zároveň i osudovým prokletím, usiluji přibližně od roku 2013, kdy jsem shodou šťastných náhod našel svůj nový domov na území historického Těšínského Slezska ve Stonavě u Karviné, ležící v samém srdci černého trojúhelníku (mezi městy Orlová, Karviná a obcí Horní Suchá). Od této doby se tak ocitám v dennodenním kontaktu s tímto specifickým kouskem světa a jeho obyvateli. A postupně začínám chápat, že zdaleka není tak ošklivý a nepřívětivý, jak jsem jej vnímal dříve.

Rozmluva s touto krajinou byla zpočátku poměrně komplikovaná. Zprvu jsem jí vnímal jen jako divnou, ohavnou pustinu, plnou vykořeněných lidí. I přes počáteční averzi však začínám intenzivně dokumentovat proměny tohoto svérázného kraje, oddaně čekajícího na své znovunalezení a oživení. Rodí se soubor fotografií Fragmenty Těšínského Slezska a Ostravska. Toužím v něm zachytit subjektivní formou emoce zdejšího regionu i svoji individuální zkušenost, zaznamenat zdejší život a proniknout do vnitřního světa místních lidí. Objevvuji nedefinovanou postmoderní společnost s řadou sociálně deklasovaných jedinců, kteří zřejmě zcela ztratili nebo možná nikdy nenalezli vztah k místu, kde žijí.

Těšínské Slezsko je kulturní oblast sevřená nepsanými tradicemi, souborem rituálů a pravidel života. Uměle vytvořený prototyp "mediálního" života a člověka jeho "lokální kód" potlačil, ale nezlikvidoval jej. Je zřejmé, že síla jednotlivce stále ještě nespočívá v proměně v člověka kosmopolitního, putujícího za materiálním blahobytem, nýbrž spíše v příslušnosti k místu odkud pochází, k jeho kultuře. Pevně doufám, že vedle svobodného projevu a individuálního gesta různých jedinců jsem zachytil i cosi obecně platného z naší doby, protože mé fotografie nezobrazují jen to, co na nich vidíme, ale mají ctižádost posílit vizuální paměť naší společnosti.

Představuji divákovi rozmanitý způsob života v koloniích finských domků, místní specifickou kulturu, provázenou tu a tam mezilidskou nevraživostí a některými společensky nežádoucími jevy. Mnozí zde našli natrvalo skutečný domov a svoje bydlení si stále dotvářejí a vylepšují.

Sběrná metoda mi umožňuje přinášet vizuální poselství, pracovat s obrazovou metaforou, zachovat fragmenty reality, často vyvolávající řetěz asociací pramenících z divákovy životní zkušenosti. Svoje fotografie vnímám jako svědky promlouvající o lidském údělu, skutečných lidech, o překonávání životních zkoušek. Vždy jsem inklinoval k mnohovrstevnaté dokumentární fotografii, reflektující svět pravdivě, avšak na základě subjektivity, zejména intenzivní prací s barvou i formální stránkou obrazu, kde supluji přirozené světlo fotografickým bleskem, který chápu nejen jako pracovní nástroj, ale jako výtvarný prostředek naturalisticky zdůrazňující nejrůznější postmoderní bizarnosti. 

Celou mou dosavadní tvorbu provází téma metamorfózy krajiny, která je v jakémsi "výchozím stavu" a téma zanikajících světů. Jako dokumentarista vlastně fotografuji svůj život, své proměny v čase a prostoru, i když za tím účelem fotografuji jiné tváře než tu svou. Přesto je to pořád kronika mého života.